Jsme obklopeni slovy, a i když o tom nepřemýšlíme, mají nám co říci mnohem více. Protože nejde o to mluvit jednoduše o jeho významu, ale vědět, jaký to mělo význam. trajektorie, její vývoj a přizpůsobení v každém historickém okamžiku kde jsou. Studium významu jmen nám tedy dává mnohem více. Etymologie pochází z latinského „etymologia“ a zároveň z řečtiny složené z „étymos“ (prvek, pravda) a „logia“ (slovo).
Proto etymologie Je to specializace nebo věda, která nám ukazuje úplnou studii minulosti tohoto slova nebo slov. Protože všichni potřebujeme znát svůj původ a slovní zásobu, kterou také používáme každý den. Druh genealogického stromu, ale slova spolu souvisí, je to cesta, kterou nám ukazuje etymologie. Chcete to zjistit?
Co je etymologie?
Obecně řečeno, již jsme oznámili, co zahrnuje. Dá se říci, že etymologie je studium nebo specializace a také věda, která je zodpovědná za prostudujte původ slov. Zdá se to velmi jednoduché, ale tak jednoduché to není. I když můžeme říci, že je to spíše něco úžasného, že nám to vrhá mnoho tajemství. Aby bylo možné provést analýzu tohoto původu a sledovat plynutí času v každém slově, má etymologie také různé pomůcky. Protože je zamýšleno analyzovat, odkud slovo pochází, jak je začleněno do jazyka a jak se obvykle liší ve smyslu a v čase.
Etymologie a historická lingvistika
Ti dva mají skvělý vztah, protože historická lingvistika, nebo také známé jako zakoupené, je další z těch oborů, které studují změnu, ke které v jazyce dochází v průběhu času. Za tímto účelem je založen na různých metodách, takže dokáže najít podobnosti v různých jazycích. Tyto metody se zaměřují na lingvistická vypůjčená slova (slova, která jsou upravena v jiném jazyce), při jiných příležitostech se setkáváme s tím, že je to náhoda, která nás vede k tomu, abychom mluvili o podobných slovech, a samozřejmě, cognates. V tomto případě jde o slova, která mají stejný původ, ale jinou evoluci.
Historická lingvistika proto musí začít vytvářet srovnávací vzorec. Pak budete muset následovat a rekonstrukce izolovaných jazyků (ti, kteří nemají pozoruhodnou příbuznost s jiným jazykem), všímat si všech druhů variací. Dalším krokem k pochopení evoluce je studium slov, která jsou příbuzná a běžná v různých jazycích. Jedině tak pochopíme, odkud pochází slovník, který používáme.
Proč studovat etymologii?
Odpověď je celkem jednoduchá. Nyní, když víme, za co je zodpovědný, jednoduše řekneme, že díky němu rozšíříme své znalosti. Jak? Objevování významu nebo významů slova, takže se naše slovní zásoba rozšíří. Kromě znalosti původu a příspěvků jiných jazyků ke konkrétnímu. A aniž bychom na to všechno zapomněli nám umožňuje lépe psát. Náš pravopis bude tuto studii odrážet. Zkoumání etymologie nám proto dává více, než jsme si původně mysleli. Je tu ale ještě jeden bod, a to ten, že se díky tomu otevírá i ta nejhistoričtější část. Díky nim vidíme, jak slovo prošlo několika různými národy, několik staletí se všemi událostmi, dokud se nedostalo do současnosti. Zajímavé, že?
První zmínky o etymologii v historii
Abychom mohli mluvit o prvních zmínkách, musíme se vrátit k řeckým básníkům. Na jedné straně máme Pindar. Jeden z velkých lyrických básníků, které starověké Řecko mělo. Jeho díla se zachovala na papyrech, ale i tak to, co se k nám dostalo, odráží směsici různých dialektů. Etymologie byla tedy v jeho spisech velmi přítomná. Totéž se stalo s Plutarcem.
Další ze skvělých jmen, který se po svých mnoha cestách díval na různé zvuky, které slova měla, v každém přístavu. Ačkoli „Vidas Paralelas“ byl jedním z jeho velkých děl, aniž by zapomněl na „La Moralia“. V posledně jmenovaném, různé práce podle Plútarchos které shromáždil mnich Máximo Planudes. Ať je to jak chce, dělá v nich také narážky na etymologii.
Diachrony
V tomto případě také souvisí a úzce souvisí s etymologií. Ale v tomto konkrétním případě můžeme říci, že se Diachrony zaměřuje na skutečnost a její studium v průběhu let. Například v případě slovo a celý jeho vývoj, dokud nedosáhne přítomnosti. Vidět a kontrolovat všechny ty zvukové nebo souhláskové a samohláskové změny, které jste mohli mít.
Pokud se na okamžik zamyslíme nad diachronií španělštiny, je to studie ze starého kastilštiny, změny, které měla, podobnosti nebo rozdíly s románskými jazyky atd. Po zveřejnění díla lingvista Saussure, ten, kdo rozlišuje mezi diachronií a synchronií. Vzhledem k tomu, že to druhé hovoří o studiu jazyka, ale pouze v určitém okamžiku a ne v celé historii, jako o diachronii.